Teorie - mobilita a životní styl

FAKTA

• Česká společnost trpí nedostatkem pohybu. Od 90. let roste podíl obézních lidí, v roce 2013 podle Světové zdravotnické asociace je ČR nejobéznějším národem v Evropě. V České republice narůstá také podíl obézních dětí nebo s nadváhou, každý pátý chlapec má vyšší než normální váhu.
• Národohospodářské ztráty v souvislosti s obezitou dosahují 37 – 81 miliard Kč ročně
• Nízká pohybová aktivita je u nás příčinou odhadem 2442 úmrtí ročně
• Díky pravidelné pohybové aktivitě se průměrná délka života prodlouží o 8 měsíců
• Znečištění vzduchu a rizika dopravních nehod zkrátí v průměru život o 28 dní
• V České republice trpí obezitou 71% dospělé populace, patříme k nejobéznějším národům světa. Nedostatek pohybu nevratně poškozuje zdraví každého člověka a má za následek více než 2 400 předčasných úmrtí za rok. Obezita nevratně poškozuje zdraví každého člověka. 

LENOST ZABÍJÍ - ÚVODNÍ PREZENTACE

• Zdeněk Hamřík, fakulta tělesné kultury Olomouc (29.4.2015)
  Nehovořte o pěší a cyklistické dopravě, ale o aktivní mobilitě
• Jan Václavík, lékařská fakulta Olomouc (29.4.2015)
  Celospolečenské ztráty z nedostatku pohybu a z dopravních nehod na silnicích
• MUDr. Stanislav Wasserbauer, Jana Böhmová, Státní zdravotní ústav
  

  Zdraví obyvatel a možnosti podpory zdraví v obcích  a  městech

Podle údajů Státního zdravotního ústavu ovlivňuje zdraví populace ze 40 % životní styl. Odhaduje se, že až 80 % nemocí, poruch zdraví a úrazů se dá předejít. 

Zdraví
= nejen nepřítomnost nemoci, ale i stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody (WHO). Zdraví nevzniká v nemocnicích, tam se pouze napravuje, ale vzniká v rodinách, ve školách, na pracovištích, v prostředí obce/města,
prostě tam, kde žijeme, pracujeme, odpočíváme, stárneme...

Zdraví je ale také ekonomicky výhodné...

Zdroj: MUDr. Stanislav Wasserbauer, Jana Böhmová, Státní zdravotní ústav

Každá koruna vložená do primární prevence se vrátí až desetinásobně. 

Cyklisté a auta - nesmiřitelní nepřátelé?
Nebo jen mýtus?

Pokud má někdo auto, či dvě, pak samozřejmě chce vědět, kde zaparkuje.

Pokud někdo jezdí jen na kole, pak chce více opatření pro cyklisty.

Pokud někdo má auto, ale do práce rád jezdí na na kole, tak co vlastně chce?

Pravda je taková, že to není o autech, ani o kolech, ale o tom, jaký kdo preferuje životní styl. Včetně osob, které rozhodují o podobě města. 

Pokud tedy máme zvolit správná řešení, pak je třeba, aby si více lidí sedlo k jednomu stolu a řeklo si, co je prospěšné pro město, nikoliv pro "mě".

Ukončeme tedy spor mezi auty a jízdní koly, mezi řidiči a cyklisty, ale ptejme se občanů, co vlastně chtějí.