Je nutné si uvědomit, že městská mobilita se dotýká každého z nás, ať už se jedná o dopravní infrastrukturu, design ulice, dopravní prostředky, či životní prostředí, ve kterém se všichni pohybujeme atd. Problémy s dopravou ve městech není jen omezenou záležitostí, která se týká úzké skupiny lidí, ale všech občanů, neboť všichni žijeme a pohybujeme se ve městě, byť v různých rolích. Městská mobilita má tak širší souvislosti.
Byla proto připravena participační kampaň CityChangers. Jejím cílem je motivovat občany, aby se aktivně zapojili do procesu změn v oblasti dopravy a mobility ve svém městě. K tomu potřebujeme získat a propojit aktivní lidi v každém městě. Cílem je vybudovat komunitu CityChangers.
Odborných webů je hodně, proto webová stránka www.citychangers.eu je vytvořena na základě marketingových nástrojů, kde budou monitorovanými vybrané projekty z měst. Prostřednictvím příkladů z měst kze následně iniciovat legislativní změny, konzultovat s policí či odbory dopravy negativní stanoviska, či propagovat úspěšná řešení z našich měst.
Úvodní analýza, úvodní problém – status quo
Fakta a čísla známe, stačí začít podle nich jednat. Teorie funguje. Český stát má mnoho užitečných a pokrokových strategií. Resort zdravotnictví už v roce 2014 dostal Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, známou jako program Zdraví 2020. Doprava zase pracuje s Národní strategií bezpečnosti silničního provozu, která se pravidelně sleduje a aktualizuje. Celá řada dokumentů vznikla k ochraně životního prostředí, hlavním zastřešujícím dokumentem je Státní politika životního prostředí, tématu mobility se týkají programy na zlepšování kvality ovzduší. Několik z posledních kroků najdeme třeba v usnesení Vlády České republiky č. 502 z 8. července 2019, které hovoří o závěrech z Dialogu o čistém ovzduší (takzvaný Clean Air Dialog). Možná není na škodu občas si připomenout, že existují užitečné dokumenty, které mohou ukázat směr.
Co je tedy potřeba, abychom mohli podobně jako v okolních zemích převádět užitečné strategie do každodenního života? Vše je jen o lidech, nejlépe o konkrétních politicích. Ať už média prezentují cokoliv, tak na rozhodujících místech se dnes často nacházejí lidé s dlouhodobou vizí, kteří vnímají souvislosti i mimo svůj úzký okruh resortu. A konečně, vedení měst stále častěji dává zelenou novým trendům v dopravě.
Jenže tito osvícení politici se stále potýkají s resortismem, tradičním vymezením kompetencí, s vnímanou podřadností aktivní mobility.
Stačí si tedy jen položit poslední otázky: Jakou hodnotu mají pro českou společnost informace o aktivní mobilitě s vazbou na klima, bezpečnost, veřejný prostor? Kdo pomůže změnit status quo?
Proč by to nemohla být mladá generace? Vždyť přeci o nich je budoucnost, tak proč by nemohli mluvit do své budoucnosti? My říkáme, nejsme Vídeň, Amsterdam, ale co když si to mladí nemyslí? Co když již máme v hlavách zaběhnuté scénáře a nevidíme nové perspektivy, které oni dokáži vidět? Budeme je pořád kritizovat za jejich rebélii, nebo jim dáme šanci vést společný dialog?
Co si o plánování dopravy myslí veřejnost?
Je to jako s prodejem jakéhokoliv výrobku. Vždy totiž přichází otázka ze strany zákazníka: A k čemu je to vlastně dobré? Mám si to vůbec koupit? Potřebuji to? Samozřejmě, každé srovnání pokulhává, ale tento příměr se dá použít i při plánování městské mobility, kdy zákazníci jsou veřejnost..
Problém je, že každý má jiné názory, každý jsme jiný, každý má nějakou potřebu a představu spojenou s dopravou po městě. Otázka je, zda řešit pouze aktuální potřebu a současné návyky dnešní doby spojené s pohodlím "4 kol" a stavět vzdušné zámky ve velmi nákladných až nereálných investicích do infrastruktury bez ohledu na veřejný prostor a dopady na životní prostředí, nebo zda se dívat více do budoucna v reálném ekonomickém, enviromentálním a sociálním rozměru. Místo hektarů nových ploch pro automobilovou dopravu ve městě, hlukové, emisní a další zátěže, by měli obyvatelé města začít přemýšlet jinak a uvědomit si, že veřejný prostor ve městě má omezené hranice, ale mnohostranné nároky na jeho využití. Je jasné, že veřejný prostor vytváří město svými investicemi, ale každý volený zástupce města má snahu respektovat to, co si lidé (voliči) přejí.
Budou-li si obyvatelé města většinově přát více parkovacích míst, široké průjezdné komunikace, propustné křižovatky, protože "taková je doba" a je prostě normální a pohodlné jezdit po městě autem, tak se tomu dříve či později veřejný prostor díky investicím města přizpůsobí, ale pouze do určité hranice, která je dána dostupnou plochou veřejného prostoru. A co dál, až auta veřejný prostor naplní, ale lidé budou volat po dalším řešení? Bude "normální" mít v každé rodině více aut, protože každý plnoletý člen rodiny bude zvyklí po městě jezdit autem? Stane se standardem, že budeme mít jedno menší úspornější auto pro pohyb po městě a druhé větší pohodlnější na delší cesty? Jasně, v centru nebo na sídlištích zaparkujeme do patrových parkovacích domů, nebo pod zem, což sice něco stojí, ale šetří to prostor. Ale kudy do těch kapacitních parkovacích prostor přijedeme a kudy odjedeme?
Pochopí-li občané hodnotu a široký význam veřejného prostoru a "sami" začnou preferovat jiné hodnoty než prostor pro "své" auta, které jsou dnes potřebou, ale i prestiž, uvědomí si, že se dá po městě pohybovat i jinak než autem, a že je to v mnoha směrech výhodné, pak se změní i preference investic města do využití veřejného prostoru a bude (může) naše okolí vypadat jinak a pro život ve městě příznivěji. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať a nelehký úkol pro město nejen budovat a udržovat veřejný prostor, ale hlavně intenzivně působit na chování i myšlení lidí, aby oni sami pochopili jaká je možná budoucnost prostředí, ve kterém žijí a hlavně budou žít jejich děti.
Ale víme co chceme? A můžeme dnes říci, že to "co chceme" je ta správná cesta pro budoucí život ve městě? A je stávající dopravní odbornost opravdu směřována k udržitelné mobilitě, když tak často slyšíme na jednáních, že na silničním průtahu máme dnes určitou dopravní zátěž, které se stejně město nezbaví?
Je vůbec nějaká šance na změnu?
Jestli to myslíme s budoucností našich měst opravdu vážně, tak nemůžeme strategické dokumenty stavět na tom, že se město zátěže individuální automobilovou dopravou stejně nezbaví. Ano faktem je, že auta jsou a vždy budou součástí našeho života, že vždy městem bude muset určitý podíl vozidel projíždět, nebo budou využity pro auta zdroje a cíle našich cest ve městě. Z pohledu a možností města jde ale především o místní přepravu po městě, která může výrazně ovlivnit dopravní zátěž nejen místních komunikací, ale i silničního skeletu včetně bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Opět ale stojíme nohama na zemi a je jasné, že i místní budou vždy využívat po městě auto, jde jen o to jaký to bude podíl.
V České republice již delší dobu existuje skupina politiků a odborníků a dá se říci i nadšenců, kteří to myslí s udržitelnou mobilitou a příznivým prostředím pro život občanů ve městech opravdu vážně. Generují řadu cílených aktivit v mnoha směrech (na politické, odborné, edukační, mediální i veřejné úrovni), aby se celkově situace v ČR změnila a začaly i u nás vznikat vyspělá pokroková města, kterým není lhostejná budoucnost jejich obyvatel.
Skupina politiků a odborníků se sdružuje v asociaci Partnerství pro městskou mobilitu (dříve Asociace měst pro cyklisty), která má dnes široké pole působnosti, profesionální přístup, ale hlavně to s budoucností našich měst myslí opravdu vážně.
Spolek úzce spolupracuje s řadou dalších partnerů, mezi kterými lze uvést zainteresovaná ministerstva, dále Fakultu dopravní ČVUT Praha, VŠE Praha a DFJP Univerzity Pardubice, Fakultu sociálně ekonomickou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, VŠB – Technickou univerzitu Ostrava, Univerzitu Palackého v Olomouci, Czech Smart City Cluster, SMO ČR atd.
Participační program CityChangers
Hledání odpovědí na tyto tři otázky má participační program CityChangers, který se obrací na studenty, aby pomohli řešení opatření městské mobility. Cílem je zvýšit povědomí o tom, že po městě se lze pohybovat i jinak než autem, a v mnoha ohledech výhodněji. Program CityChangers hledá odpovědi pomocí pěti oblastí: DESIGN, MOBILITA, INOVACE, KOMUNIKACE, OBČAN.
Všechny oblasti mají jedno společné. Vždy za nimi stojí příběhy konkrétních lidí. Název CityChangers koresponduje s člověkem, nikoliv s nějakým technickým řešením, či nějakou technikou komunikace. Příběhy jsou o tom, co se už podařilo vybudovat a co se naopak nedaří. Vždy ale za příběhem stojí nějaký konkrétní hybatel.
Podrobnosti k pěti oblastem:
Nastavení měřitelnosti CityChangers
Závěrem.
Tak tedy rozjíždíme další kampaň CityChangers. Úmyslně začínáme takto ironicky. Kolik již bylo takových pokusů a na čem většinou ztroskotaly? Na lidech! Musíme přiznat, že bez aktivních lidí by byla celá kampaň naprosto k ničemu. Ale snad najdeme zapálené lidi mezi zastupiteli, úředníky, zástupci škol, firem, sdružení atd.
Závěr by neměl být pesimistický, ba naopak. Pozitivní zprávou je, že skutečně tyto lidi nacházíme. Symbolem takových lidí je důchodkyně Jana Vybíralová[1], koordinátorka Do práce na kole 2019 za Zlín, Otrokovice a okolí, která zaplatila dvěma týmům studentů ze Zlína registrační poplatek v celorepublikové soutěži Do školy na kole. Všichni bychom se měli zamyslet nad její poslední větou: Takže ne slovy, ale činy se dají měnit k lepšímu naše města zavalená auty :-)
Jsme rádi, že program CityChangers pomalu testujeme ve vybraných městech jako je Třinec, Otrokovice, Uherské Hradiště, Kroměříž či Hradec Králové. Každé město je originál a každé město si vyžaduje originální přístup a řešení.
[1] https://www.dobramesta.cz/aktuality/914/duchodkyne-zaplatila-dvema-tymum-studentu-ze-zlina-registracni-poplatek-v-celorepublikove-soutezi-do-skoly-na-kole.
