Školní ulice – cesta k bezpečnějšímu a zdravějšímu prostředí nejen pro děti

23. 05. 2025

Raní příchod k škole bez aut, stresu a nebezpečí. Děti přicházejí pěšky, na kole či koloběžce. Rodiče se nemusí bát je pustit samotné. Okolí školy je klidné, vzduch čistší. To je realita měst, která zavedla takzvané školní ulice.

Co je školní ulice?

Školní ulice lze definovat jako „zóny v okolí škol, kde jsou silnice uzavřeny pro motorová vozidla (nebo je výrazně omezena možnost vjezdu) – obvykle jen na krátkou dobu na začátku a na konci školního dne.“ Cílem je zvýšit bezpečnost dětí a podpořit aktivnější a udržitelnější způsoby dopravy. 

Školní ulice obvykle omezují vjezd motorových vozidel na krátkou dobu (15–30 minut) v době, kdy rodiče vozí děti do školy a vyzvedávají je. Po tuto dobu jsou povoleny pouze aktivní způsoby dopravy – chůze, jízda na koloběžce a na kole. V některých případech jsou povoleny výjimky pro obyvatele a firmy se sídlem v označené zóně školní ulice.

Kontext

Před 20 až 30 lety děti do školy obvykle chodily pěšky, jezdily na kole nebo využívaly veřejnou dopravu. K vyššímu počtu lidí, kteří si jako způsob dopravy do školy volí auto, přispělo několik faktorů, mezi něž patří:

• Rozrůstání měst:V posledních desetiletích se města rozrostla do předměstí, kde je vše dál od sebe – bydlení, obchody i školy.

• Monofunkční rozvoj: Často jde o oblasti, které slouží jen jednomu účelu, například jen k bydlení.

• Zvýšený komfort: rodiče volí auto jako nejpohodlnější způsob dopravy - chtějí ušetřit čas a vyhnou se taky obavám o bezpečnost svých dětí

→ To vede k tomu, že před školami vznikají každé ráno a odpoledne dopravní zácpy, pro děti to znamená stres a riziko úrazu, pro okolí zase znečištěný vzduch a ztíženou dopravu.

Negativní důsledky cesty autem do školy:

• Doprava přispívá ke znečištění ovzduší a hluku: V současné době žije přibližně 91 % světové populace v oblastech, kde znečištění ovzduší překračuje limity stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Děti jsou na špatný vzduch obzvlášť citlivé – jejich těla se ještě vyvíjejí a jejich těla se s tím hůře vyrovnávají.

• Méně pohybu: Když děti vozíme autem, přicházejí o přirozený pohyb, který je důležitý pro jejich zdraví i psychiku. Chůze nebo jízda na kole do školy je přitom jednoduchý způsob, jak se každý den trochu hýbat.

• Zvyk, který přetrvá: Děti, které se od mala vozí autem, si často nezvyknou na jiné, udržitelnější způsoby dopravy. A tyto vzorce mobility si pak nesou i do dospělosti.

Hlavní přínosy školních ulic:

• Pohyb jako běžná součást dne: školní ulice vedou ke zvýšení počtu dětí, které chodí do školy pěšky nebo jezdí na kole či koloběžce, aniž by to způsobovalo problémy s bezpečností silničního provozu. (Studie Edinburgh Napier University, Studie o školních ulicích ve Flandrech, Verkehrsclub Österreich)
• Nižší počet motorových vozidel: školní ulice skutečně snížily počet motorových vozidel na uzavřených silnicích a v sousedních ulicích. (Studie Edinburgh Napier University, Verkehrsclub Österreich)
• Lepší kvalita ovzduší a méně hluku v době platnosti režimu školních ulic (Studie o školních ulicích ve Flandrech)
• Lepší zdraví dýchacích cest žáků (Studie o školních ulicích ve Flandrech)
• Podpora samostatnosti dětí: Děti se učí orientovat v městském prostoru, více si věří a rozvíjejí schopnost samostatného pohybu. Pro rodiče to znamená úlevu a menší závislost na vození autem. (literární rešerše pro Transport Scotland)
• Lepší školní výsledky žáků na základě zvýšeného podílu aktivity a zlepšení kvality ovzduší v okolí škol (Studie London School of Economics and Political Science a University of Eastern Finland)

Jak na to?

• Uzavírky silnic lze zajistit pomocí mobilních zábran, monitorovat kamerovým systémem nebo dozorovat policií a/nebo jiným personálem, ať už placeným, nebo dobrovolným.
• Podrobnosti o době platnosti omezení mohou být uvedeny na dopravních značkách nebo na informačních tabulích.
• Zavedení školních ulic je někdy doplněno vyznačením konkrétních míst, kde vystupují a nastupují ty z dětí, které rodiče musí přivézt do školy autem, aby děti mohly alespoň poslední část cesty do školy absolvovat samostatně nebo v doprovodu rodiče či učitele.
• V blízkosti školní ulice je často vyhrazen prostor pro školní autobusy a veřejnou dopravu.

Doplňková opatření

• vyhrazené trasy pro školní výlety
• „autobusy“ do školy pro pěší a cyklisty (organizované skupiny dětí cestující společně)
• gamifikační prvky, jako je Traffic Snake Game nebo Cycling May
• cestovní deníky dokumentující vnímání dětí ohledně jejich cesty do školy s cílem identifikovat vše, co je třeba zlepšit
• Školení v oblasti bezpečnosti silničního provozu nebo cyklistické kurzy, které dodají dětem, rodičům a učitelům sebevědomí k přechodu na aktivní způsoby dopravy.

Jak to funguje jinde?

První školní ulice se objevily v italském městě Bolzano již v roce 1989. Od roku 2010 se školní ulice rozšířily do dalších evropských měst. Často to bylo díky několika iniciativám a projektům financovaným EU, a také v reakci na dopady špatné kvality ovzduší na zdraví dětí. Koncept byl mimo Bolzano poprvé propagován prostřednictvím videoprezentace případové studie EU Urban Mobility Observatory s názvem „Bolzano: školní ulice“, na kterou navazoval projekt Intelligent Energy Europe (IEE) STARS. Projekt Horizon 2020 Metamorphosis pomohl městům jako Milán nebo Vídeň zavést školní ulice.

Štítky: Vize (Role města, tag1), Zahraniční města (Role města, tag8), Hluk a vibrace z dopravy (Fakta a čísla, tag10), Zdraví a aktivní mobilita (Fakta a čísla, tag15), Bezpečnost (Mezioborového plánování, tag18), Smart Cities, Inovativní řešení a mobilita (Mezioborového plánování, tag21), Design ulice (Dobrá praxe, tag25), Cyklistická doprava (Dobrá praxe, tag27), Pěší doprava (Dobrá praxe, tag28), Děti (Občan, tag38)