Změna klimatu je závažným environmentálním, ekonomickým a společenským problémem, který vyžaduje naši pozornost.
Nejvýznamnějším krokem pro mezinárodní ochranu klimatu bylo přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. V roce 1997 k ní byl přijat tzv. Kjótský protokol.
V prosinci 2015 byla v Paříži schválena nová smlouva o ochraně klimatu, tzv. Pařížská dohoda, kterou akceptovaly všechny smluvní strany. Hlavním cílem Pařížské dohody je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Pařížská dohoda se kromě snižování emisí skleníkových plynů (tzv. mitigace) zaměřuje také na přizpůsobování se negativním dopadům změny klimatu (tzv. adaptace), financování klimatických opatření v rozvojových zemích, uplatňování moderních technologií a budování kapacit v rozvojových zemích. Česká republika jako členský stát Evropské unie je plně zapojena do společného evropského úsilí a přispívá k naplňování cílů snižování emisí skleníkových plynů stanovených do roku 2020 a 2030.
V reakci na změnu klimatu je možné přijímat dva základní typy opatření:
1) mitigační opatření, což jsou přímá či nepřímá opatření ke snížení emisí skleníkových plynů (např. efektivnější využití zdrojů energie, využití solární či větrné energie, zateplení budov, atd.), a
2) adaptační opatření, což jsou opatření k přizpůsobení přírodního nebo antropogenního systému skutečné nebo předpokládané změně klimatu vč. jejích dopadů. Adaptace na dopady změny klimatu jsou nezbytné proto, že ani ty nejrychlejší a největší omezení produkce skleníkových plynů nemohou klimatickou změnu zastavit, pouze sníží její dynamiku.
Pro naplňování principů udržitelného rozvoje a pro uplatnění principů SUMP 2.0. je nezbytné věnovat pozornost průřezovým tématům. V tomto ohledu je potřeba upozornit také na propojení energetických úspor s dopravou a mobilitu. Více o dané problematice pojednává odkaz na Pakt starostů a primátorů a na propojení SECAP a SUMP 2.0.
Politika ochrany klimatu v České republice na období 2017 až 2030 s výhledem do roku 2050 definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a její Kjótský protokol, Pařížská dohoda a závazky vyplývající z legislativy Evropské unie). Tato strategie v oblasti ochrany klimatu do roku 2030, s výhledem do roku 2050, by tak měla přispět k dlouhodobému přechodu na udržitelné nízko-emisní hospodářství ČR.
V říjnu 2015 byla vládou ČR schválená Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR na roky 2015-2020, s výhledem do roku 2030. Dokument představuje národní adaptační strategii ČR, která kromě zhodnocení pravděpodobných dopadů změny klimatu obsahuje návrhy konkrétních adaptačních opatření, legislativní a částečnou ekonomickou analýzu, atd.
Doplňujeme o aktuální informace z dané oblasti:
7 příkladů z roku 2019:
9 příkladů ze zahraničí z roku 2019:
Nejvýznamnější změny v posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Právní kancelář Frankbold připravila analýzu, jejímž cílem bylo poukázat na nejvýznamnější změny, které přinesou novely zákona EIA schválené v roce 2017. Základní informace o EIA a novelizaci zákona Posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment, zkráceně EIA), představuje významnou součást povolovacích procesů u záměrů.
Parlament schválil novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, která výrazně zjednoduší a zrychlí proces EIA (2017/09/07) „Výsledek hlasování je dobrou zprávou pro všechny české stavebníky. Naše novela jim přinese výraznou úlevu, například zásadně sníží počet záměrů, které budou povinně podléhat procesu EIA až o pár tisíc ročně, a to při zachování současné úrovně ochrany životního prostředí. Celý proces se také pro všechny posuzované záměry o měsíc a půl zkrátí.
