Význam společenských a humanitních věd pro dopravvní plánování vystihuje film Lidský rozměr, který řeší jednu zásadni otázku - velkoměsta jsou moderní a okouzlující, Jsou však opravdu dobrými místy k životu? Vizionářský dánský architekt Jan Gehl a jeho kolegové se snaží navrhovat města jako místa pospolitosti a blízkosti. Chtějí v nich vytvořit více prostoru pro chodce a cyklisty a vrátit život do ulic mezi budovami. Kolik dopravních inženýrů a odborníků na chytrá řešení, přemýšlí o tom, kdo je vlastně člověk. Nenavrhují náhodou řešení jen na základě toho, čemu sami věří, čím sami žijí? Jen to nazvou odbornou praxí. Lidé ale možná touží po jiné realitě.
Význam společenských a humanitních věd se dá přiblížit také pomocí dávného sporu dvou filosofií: Adam Smith vs. John Nash. Systémy plánování tras a navigační systémy v tichosti změnily způsob, jakým vnímáme město, v němž žijeme, i způsob, jak cestujeme. Natolik jsme si zvykli na navigaci, že si už ani nevzpomeneme na statické mapy, které jsme zkoumali v atlasech, ani na ty obrovské skládací mapy, které byly uložené v palubní desce auta. Jenže někdo musel navigaci naprogramovat a do své práce vložil kus své osobnosti, svého pohledu na svět ... Buď budeme věřit myšlence, že doprava bude regulována vlastními principy nabídky a poptávky, tou tzv. neviditelnou rukou, nebo se ztotožníme s myšlenkou Johna Nashe, kterou režisér Ron Howard skvěle vysvětluje ve filmu Čistá duše: nejlepšího výsledku dosáhneme, pokud každý aktér dělá to, co je nejlepší pro něj samotného, a současně optimalizuje výsledek pro ostatní aktéry.
Aktuality podle tagu
