Sdílená mobilita

Sdílená mobilita je v posledních letech v módě. Součástí této „nové mobility“ jsou i možnosti dostupné nebo značně zdokonalené jen díky digitalizaci. Klíčovou myšlenkou tohoto konceptu je „užívej, nevlastni“.

Následující řádky  popisují jednotlivé možnosti, jež nová mobilita nabízí a jež mohou být dostupné pro každého – veřejné systémy sdílených jízdních kol, sdílených elektrokoloběžek a elektrických mopedů, sdílených aut včetně elektromobilů, sdílené jízdy nebo sdílená nákladní doprava. Všechny tyto nabídky byly koncipovány pro několik uživatelských skupin a s cílem naplnit rozmanité požadavky a účely.

Nové nabídky v oblasti mobility jsou především v kombinaci s veřejnou dopravou skvělým řešením pro první a poslední kilometr, což některé z uživatelských skupin mohou využít zejména pro intermodální řetězení cest. Kromě toho mohou být také vhodným doplňkem služeb veřejné dopravy v časech mimo dopravní špičku, nebo naopak opatřením, které veřejné dopravě uleví v dobách dopravní špičky. Využití různých způsobů dopravy v rámci různých cestovních řetězců motivuje k multimodalitě v dopravě, která je prevencí před „nutkáním“ vlastnit automobil. Tato koncepce by měla oslovovat především mladší obyvatele městských oblastí s většími zkušenostmi v online prostoru. Jde o cílovou skupinu, která bude formovat budoucí poptávku v oblasti dopravy, proto je nutné, aby s ní urbanisté a plánovači dopravy počítali již dnes. Sdílená mobilita umožňuje být mobilní každému, kdo nemá vlastní automobil.  

Služby sdílené mobility podporují cíle udržitelné mobility, které staví města a obce před celou řadu otázek:

• Je hlavním cílem zajistit alternativu k tomu mít vlastní automobil, nebo používat automobil?
• Jak by se měly hodnotit současné nabídky soukromého sektoru z hlediska spolehlivosti, udržitelnosti a prostorové dostupnosti?
• Je zaručena ochrana soukromí?
• Vyžadují sdílené koncepce prostor, který lze získat odebráním prostoru užívaného osobní motorovou dopravou?
• Jsou preferovány, podporovány nebo regulovány ty koncepce, které zahrnují parkování ve stanicích, volné parkování, případně hybridní koncepty?
• Měla by obec vypsat výběrové řízení na vytvoření a provozování systému sdílené mobility – a uvolnit k tomu finanční prostředky?
• Může a měla by být veřejná doprava individualizovaná? Pokud ano, jakým způsobem a s jakými aktéry?
• Jak lze bojovat s narůstajícím vandalismem v případě sdílené mobility?

• station-based car sharing, tedy sdílení aut se stálou parkovací stanicí (vhodné pro okružní jízdy; tato varianta bývá velmi spolehlivá a s intenzivním dopadem na vlastnictví aut. Jde rovněž o možnost, jak snižovat poptávku po parkování v nových zástavbách, kde je dostupnost ekomobility dobře zajištěna).
• free floating car sharing, tedy sdílení aut bez parkovací stanice, je alternativou i pro jednosměrné cesty. Po použití lze vozidlo zanechat na jakémkoliv legálním parkovacím místě, ale pouze v rámci povolené provozní zóny, což jsou většinou centrální části větších měst; tento typ car sharingu se proto nejčastěji využívá pro kratší cesty po městě. Vzhledem k tomu, že tento systém neumožňuje reálnou předchozí rezervaci vozu, je vnímán jako méně spolehlivý.
  

Podle nedávných studií STARS 2020 nemá tento typ car sharingu žádný vliv na míru vlastnictví automobilů, jde spíše o doplňkovou možnost mobility.

Obce, které se obecně orientují na veřejný zájem, tak musí čelit dynamicky se rozvíjejícímu trhu s mnoha soukromými aktéry, kteří podporují inovativní sdílenou mobilitu. Pro obce však v souvislosti s novými způsoby dopravy existuje řada dobrých praktických řešení. Systémy sdílené mobility musí vyhovovat stávajícím strukturám (velikost města, právní rámec atd.) a musí být atraktivní pro poskytovatele (nabídka) i uživatele (poptávka).

Je třeba pochopit, že ne všechny typy sdílení mají totožné dopady. Některé služby mohou zvýšit míru využití ekomobility ve městech, ideálně na úkor osobní automobilové dopravy. K dosažení pozitivních účinků na životní prostředí a klima je zapotřebí více prostoru a dobré rámcové podmínky, zajištěné dopravní politikou města. Další a další města dnes kombinují nejrůznější nabídky na sdílenou mobilitu v mobilních stanicích s cílem zviditelnit sdílenou mobilitu a zvýšit její dostupnost a míru přijetí.

Sdílená mobilita může být atraktivním faktorem podpory ekomobility. Veškeré nové možnosti v oblasti mobility by měly být kolektivní, s menším počtem cest ve vlastních osobních autech. Změna volby dopravy neboli modální posun v dopravě je aktivním přínosem pro ochranu životního prostředí, která je jednou z priorit pro každou obec. Proto je třeba pečlivě zvážit a definovat jednotlivé kroky pro integraci sdílené mobility do plánování udržitelné městské mobility.

Současná města a metropolitní oblasti jsou do značné míry determinovány – a přetíženy – organizováním přepravy zboží a osob. Minimalizovat negativní dopady takového provozu, především pokud jde o škodlivé emise skleníkových plynů,

Nové možnosti multimodální mobility obcím nabízejí způsob, jak snížit intenzitu nejen osobní automobilové, ale i komerční dopravy; současně však před obce staví několik problémů a výzev, především v souvislosti s využitím veřejného prostoru. Většinu nových služeb poskytují soukromé společnosti, jež samy sebe popisují jako poskytovatele služeb v oblasti mobility. Za poplatek umožňují použití jízdních kol, elektrokoloběžek, elektrických mopedů, klasických aut i elektromobilů – přitom však veřejný prostor užívají bezplatně (!).

Další výzvou jsou prostřednictvím aplikací sdílené jízdy v soukromých, částečně veřejných či veřejných vozidlech (ride sharing nebo ride hailing). Tyto služby tvoří přímou či nepřímou konkurenci místní veřejné dopravě, financované z rozpočtu města. Je důležité zvážit potenciální zpětné účinky, jež jsou důsledkem zavedení konceptu sdílených aut bez parkovací stanice, kdy nabídka vybízí uživatele prostředků veřejné dopravy, aby v případě nízké kvality těchto služeb začali používat automobily. Pro většinu poskytovatelů služeb v oblasti mobility jsou nové možnosti spojeny s určitými business modely. Podle filozofie „používat místo vlastnit“ předpokládají, že uživatelé jsou připraveni sdílet různé způsoby dopravy.

Nové a inovativní služby mobility jsou pro investory zajímavé především tím, že ve srovnání s tradičními způsoby dopravy vyžadují jiné typy investic: méně „hardwaru“ a víc „softwaru“.

Obce, které se obecně orientují na veřejný zájem, tak musí čelit dynamicky se rozvíjejícímu trhu s mnoha soukromými aktéry, kteří podporují inovativní sdílenou mobilitu. Pro obce však v souvislosti s novými způsoby dopravy existuje řada dobrých praktických řešení. Systémy sdílené mobility musí vyhovovat stávajícím strukturám (velikost města, právní rámec atd.) a musí být atraktivní pro poskytovatele (nabídka) i uživatele (poptávka).

Je třeba pochopit, že ne všechny typy sdílení mají totožné dopady. Některé služby mohou zvýšit míru využití ekomobility ve městech, ideálně na úkor osobní automobilové dopravy. K dosažení pozitivních účinků na životní prostředí a klima je zapotřebí více prostoru a dobré rámcové podmínky, zajištěné dopravní politikou města. Další a další města dnes kombinují nejrůznější nabídky na sdílenou mobilitu v mobilních stanicích s cílem zviditelnit sdílenou mobilitu a zvýšit její dostupnost a míru přijetí.

• je nutné zajistit vysoký počet parkovacích stanic i jízdních kol. Pro tento systém je zcela zásadní pečlivě naplánovaná struktura sítě, protože pevně ukotvené stanice určují strukturu celého systému; počet stanic je pak daný dostupným rozpočtem. Pečlivý plán ovšem vyžadují i systémy bez stanic.
•  je kvalita sdílených jízdních kol, která musí být stabilní, snadno ovladatelná, s robustním rámem, širšími pneumatikami, chráněným řetězem a kvalitními brzdami, a také nevyžadovat výraznou údržbu.

Rozpočtu města mohou v tomto směru ulevit sponzoři. V případě, že město chce „vlastní“ systém použít pro vlastní marketingové účely, jako je tomu např. v Barceloně, Hamburku či Kodani, musí také nést většinu nákladů. V opačném případě může provozovatel výměnou za spolufinancování systému umístit na jízdní kola reklamu (Santander v Londýně; Deezer v Berlíně); systém může být také provozován místním tiskem (WK bike v Brémách).