Aktuality podle tagu
29. 07. 2019
Hovoříme o významu multimodality pro udržitelnou dopravu, o vlivu infrastruktury na volbu způsobu dopravy, o tom, jak daleko jsme pokročili v transformaci městské mobility. Otázka ale je, zda jsme na této cestě neztratili ze zřetele kromě politických cílů a názorů odborníků i osobu uživatele. Lidský faktor, to je to, co v zájmu dosažení udržitelnějšího systému dopravy získává stále větší pozornost. Pro politiky a úředníky to znamená hledat rovnováhu mezi potřebami jednotlivce/uživatele, potřebami společnosti, ekonomickými potřebami a městským prostředím. Spolu s výhodami, které přináší redefinování a přerozdělení veřejného prostoru, přichází i možné nové politické problémy, spojené s bojem o tento prostor a nutností hledat rovnováhu mezi potřebami všech skupin a subjektů v naší společnosti.
Znají ale dopravní odbornící, politici a úředníci mysl člověka? Dá se vůbec změnit životní styl? Že se jedná o hodně komplikované téma naznačuje kniha „Všichni žijem’ v blázinci.“ To tvrdí renomovaný psychiatr a psychoterapeut Radkin Honzák, muž vzdělaný a také vtipný, který už padesát let naslouchá lidským strastem. V rozhovorech s novinářkou Renatou Červenkovou se zamýšlí nad způsobem života, který dnes vedeme, i nad stavem společnosti, v níž duchovní rozvoj výrazně pokulhává za technickým. Co nám to přinese? Opravdu nám psychofarmaka pomohou k pocitu štěstí? Nejsou některé nové choroby spíš zlozvyky? Je pravda, že u vesla jsou teď psychopati? Témata jednotlivých rozhovorů tedy nejsou příliš povzbudivá, Radkin Honzák se jich ale ujímá s nadhledem a s lehkou ironií a vtipně komentuje fenomeny dnešní doby, Radkin Honzák (* 1939).
Po celý týden budeme prezentovat jednu myšlenku z této knihy, která má vazbu i na dopravu.
Dnes na téma změna životního stylu, případně "dopravní kultury".
Motto: Račte na kanape! Vždy se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat za velkých veder“ Stanislav Jerzy Lee
Strana 74. Poznal jsem desítky lidí, kteří se doopravdy rozhodli, že budou dvakrát denně deset minut kondičně cvičit, protože je k tomu dohnaly jejich zdravotní potíže. Devětadevadesát procent z nich ze svého předsevzetí ustoupilo během několika týdnů, protože v prvotním naštěstí a ochotě nedopočítali, že jim za měsíc bude chybět deset hodin, které do té doby věnovali jiným aktivitám. A protože jsme všichni založeni spíš konzervativně, snáz oželili nový prvek, cvičení, než zaběhnutý chod věcí.
Své ale způsobuje i bezmezné spoléhání se na technologie a pomoc zvenčí a do třetice prostá lenost, někdy maskované tím, že je to směšné.
