Všechno v životě je lepší v sedle jízdního kola

13. 08. 2021

Autorkou toho článku je Tracy Metzová. Spolek Partnerství pro městskou mobilitu zajistil překlad.

„Zeptejte se Holanďanů, proč tak často jezdí na kole, oni jen pokrčí rameny: ‚Je to prostě součást naší kultury‘, a přitom zapomínají na rozsáhlou síť infrastruktury, která jim to tak usnadňuje. Zeptejte se Američanů, proč tak často jezdí autem, a výsledek bude stejný. Nejdříve my formujeme podobu našich ulic, pak naše ulice formují nás.“

Tento tweet nedávno zveřejnili kanadští autoři a obhájci udržitelné městské mobility Chris a Melissa Bruntlettovi. Před dvěma lety se tento pár rozhodl opustit Vancouver a odstěhovat se společně se dvěma dětmi do Holandska. Cítili, že v této zemi lze snadněji najít rovnováhu mezi životem a prací, z velké části proto, že lidé mají mnohem víc možností pro pohyb a cestování, a mohou tedy lépe žít svůj život. Usídlili se v holandském městě Delft a od té doby nemají řidičský průkaz.

Chris pracuje jako marketingový a komunikační manažer pro Holandské cyklistické velvyslanectví, které bylo založeno ministerstvem dopravy v roce 2011 s cílem šířit holandské zkušenosti do dalších zemí. Melissa je mezinárodní komunikační specialistkou v Mobyconu, holandsko-americké konzultační firmě pro oblast udržitelné mobility. Koncem června se na trhu objevila jejich nová kniha Curbing Traffic: The Human Case for Fewer Cars in Our Lives. Když si s těmito lidmi povídáte a přečtete si jejich knihu, donutí vás to zastavit a uvědomit si, jak obrovský vliv mají ulice na naše životy: jak vypadají a pro koho jsou budovány? Pro auta, nebo pro lidi?

Jak říká Chris, Holandsko je pro chodce a cyklisty nejbezpečnějším místem na světě – ale nemuselo by to tak nutně být. „Dopravní systémy, které počítají s lidským faktorem, se mohou zdát chaotičtější, protože jsou víc závislé na očním kontaktu, nikoliv na pravidlech silničního provozu a semaforech, které, ač se možná zdají bezpečnější, paradoxně mnohem víc ohrožují lidské životy - většina řidičů v takovém provozu jede na autopilota a nedává pozor.

Pro Melissu bylo skutečně emotivní zjištění, že jako žena na jízdním kole nebude v Holandsku už nikdy osamocená. „Ve Vancouveru přitahovalo pozornost už jen to, že jste sedli na kolo v běžném oblečení. Bylo hezké nyní zjistit, že už nijak nevyčníváte.“ Naneštěstí během letošní zimy jí kolo podjelo na ledu a Melissa si zlomila nohu. Následoval chirurgický zákrok a berle po dobu sedmi týdnů. „Půjčili jsme si nákladní kolo a Chris mě v něm vozil. Zjistili jsme, že pokud jde o přístupnost vlakových stanic, je i zde hodně co zlepšovat!“

Copak už každý nevidí, jaké výhody přináší cyklistika? Dokonce i v Los Angeles mají úspěšný systém sdílených jízdních kol a během lockdownu v období šíření nemoci COVID-19 řada měst rozhodla o rozšíření sítě stezek pro cyklisty.

 

Parkování pro jízdní kola na hlavním nádraží v Amsterodamu

Chris: „Problémem je, že současnost vidí rychlé a snadné řešení v elektromobilech a autonomních vozidlech. Ta však nevyřeší všechno. Od počátku průmyslové revoluce jsme technologie vnímali jako cestu kupředu. Technologie však neumí vyřešit problémy, které automobilová doprava způsobila v oblastech rovnosti, dostupnosti, přístupnosti, obyvatelnosti veřejného prostoru nebo kvality ovzduší. Neměli bychom mluvit o elektrických či autonomních nebo létajících autech, ale o snižování počtu aut a zvyšování počtu jiných alternativ. Proč bychom měli mít tisíce možností, pokud jde o snídaňové cereálie, ale pouze jednu jedinou, pokud jde o naši mobilitu? Věříme, že naše kniha pomůže městům udržet si cestu, kterou směrem k transformaci nastoupila v letošním roce, a nevracet se zpět ke status quo, v němž jsme se nacházeli před pandemií.“

 

 


Štítky: Strategie (Role města, tag2), Cyklistická doprava (Dobrá praxe, tag27)

Aktuality