Proč v Česku zatím nevznikají nízkoemisní zóny?

Doprava a mobilita jsou pro většinu lidí samozřejmou součástí života. Umožňují nám dostat se do práce, školy, na úřady, k lékaři nebo za zábavou. Pro osoby se zdravotním postižením ale cesta z bodu A do bodu B často znamená překonávání celé řady fyzických, organizačních a společenských bariér. Přitom právě dostupná doprava je klíčová pro jejich plnohodnotnou účast na životě společnosti.
Jedním z nejzákladnějších požadavků je odstranění fyzických překážek. To zahrnuje:
Bezbariérové vstupy a nástupiště – nízkopodlažní vozidla, výtahy a rampy na nádražích a zastávkách.
Dostatek prostoru pro vozíčkáře a osoby s pomůckami (např. chodítka).
Jasně značené a rovné povrchy pro bezpečný pohyb.
Bez těchto opatření se z každodenní cesty může stát nepřekonatelná překážková dráha.
Pro osoby se zrakovým nebo sluchovým postižením je klíčové:
Hlasové hlášení zastávek a orientačních bodů.
Zrakové informační panely s dostatečným kontrastem a velikostí písma.
Hmatové prvky – například vodicí linie na chodnících, reliéfní piktogramy či Braillovo písmo.
Digitální aplikace a weby dopravců často nejsou plně přístupné. Osoby se zdravotním postižením potřebují:
Webové a mobilní rozhraní v souladu s pravidly přístupnosti.
Aktuální informace o výlukách, poruchách výtahů nebo změnách tras.
Možnost předem rezervovat asistenci při nástupu, výstupu nebo přestupu.
Lidé se zdravotním postižením často čelí nižším příjmům. Proto je důležitá:
Cenová dostupnost jízdného – zlevněné nebo bezplatné jízdné pro vybrané skupiny.
Transparentní a jednoduchý systém slev bez složité administrativy.
Technická opatření nestačí, pokud není dobře připraven i personál:
Školení řidičů, průvodčích a dispečerů v komunikaci a asistenci osobám s různými typy postižení.
Empatie a ochota pomoci jsou často stejně důležité jako samotná infrastruktura.
Pro skutečně funkční mobilitu je nutné, aby:
Přestupy mezi autobusy, vlaky, MHD, cyklo- a pěší dopravou byly bezbariérové.
Navazující infrastruktura (chodníky, přechody, parkoviště) byla přístupná všem uživatelům.
Mobilita bez bariér není jen otázkou pohodlí, ale základním lidským právem. Umožňuje lidem se zdravotním postižením vzdělávat se, pracovat, účastnit se kulturního a společenského života a žít nezávisle. Investice do přístupné dopravy se vrací v podobě větší zaměstnanosti, menší izolace a celkově soudržnější společnosti. Plně přístupná doprava není luxus, ale nutnost. Znamená rovné příležitosti pro všechny – bez ohledu na fyzické, smyslové či jiné omezení. Pokud chceme skutečně inkluzivní města a obce, musíme začít dopravou, která je otevřená a použitelná pro každého.
Zprávy z tohoto oboru