Aktuality podle tagu
08. 08. 2025
Zatímco mnoho evropských měst už zavedlo nízkoemisní nebo bezemisní zóny, které omezují vjezd starších a více znečišťujících vozidel do center, v České republice se tyto nástroje ochrany ovzduší zatím téměř nevyužívají. Přestože novela zákona o ochraně ovzduší platná od roku 2023 umožňuje městům tyto zóny jednodušeji zavést, žádné město k tomu dosud nepřistoupilo. Důvodů, proč se tak neděje, je hned několik a vzájemně se doplňují.
Jedním z hlavních problémů je politická neochota. Regulace dopravy, a zejména omezení vjezdu automobilů, jsou veřejností často vnímány jako nepopulární a omezující. Mnozí politici se proto bojí, že by ztráceli podporu voličů, a raději se těmto rozhodnutím vyhýbají. Veřejná debata o dopravě se často zužuje na otázky parkování, nikoli na ochranu zdraví a životního prostředí.
S tím souvisí i nízký tlak veřejnosti. Obyvatelé měst si sice stěžují na špatné ovzduší, hluk nebo přetížené ulice, ale spojitost těchto problémů s individuální automobilovou dopravou často nevnímají. Chybí širší společenské povědomí o tom, že právě doprava je hlavním zdrojem znečištění vzduchu ve městech – a že bez její regulace se situace nezlepší.
Další překážkou je nepřipravenost měst samotných. V mnoha případech chybí podrobné analýzy, strategické dokumenty a konkrétní plány, jak by zavedení nízkoemisních zón mělo probíhat. Městské úřady často nemají dostatek odborných kapacit, které by takovou změnu navrhly, připravily a realizovaly v souladu se zákonem.
Velkou roli hraje i stav infrastruktury. K tomu, aby bylo možné omezit automobilovou dopravu, je nutné nabídnout kvalitní alternativy – tedy veřejnou dopravu, parkoviště na okrajích měst (P+R), bezpečné cyklostezky a podporu sdílené mobility. V mnoha českých městech však tyto alternativy nejsou dostatečně rozvinuté, a tak by omezení vjezdu aut bez dalších změn vedlo spíše k frustraci obyvatel než ke zlepšení životního prostředí.
Nelze opomenout ani skutečnost, že český vozový park je jedním z nejstarších v Evropě – průměrné auto na českých silnicích má přes 15 let. Zavedení emisních zón by vyloučilo velké množství běžně používaných vozidel, což by mohlo mít nejen negativní společenský dopad, ale vyvolalo by také silný odpor veřejnosti.
A konečně – stát zatím nedává městům dostatečný impuls, aby se do těchto opatření pustila. Chybí centrální koordinace, jednotná metodika i finanční motivace, například formou dotací na dopravní alternativy nebo modernizaci vozových parků.
Nízkoemisní zóny se v Česku nezavádějí kvůli kombinaci politické opatrnosti, slabého veřejného tlaku, chybějící strategie, nedostatečné infrastruktury a obav ze sociálních dopadů. Přesto je zřejmé, že s příchodem přísnějších evropských limitů na kvalitu ovzduší po roce 2030 se těmto opatřením nevyhneme. Pokud se chceme připravit včas a s respektem k potřebám obyvatel, je třeba začít plánovat už nyní.
Zamyšlení Partnerství pro městskou mobilitu
Zamyšlení Marka Kaliny - Lepší život ve městech: Nízkoemisní zóny a zklidňování dopravy
