Společenské vědy

Politologie

Plán udržitelné městské mobility je strategickým dokumentem a de facto jedním z klíčových hráčů, kteří rozhodují o jeho podobě jsou politici. Cílem kapitoly není hodnotit „kondici“ naší politiky, ale jen upozornit na její potenciál.

České slovo (politika) má několik významů, je ekvivalentem tří anglických termínů, které však operují na různé rovině obecnosti.

politika ve významu anglického polity představuje strukturálně-funkční rámec politického procesu a politických aktivit (tento význam je blízký politickému systému společností, můžeme si pod ním představit například státní zřízení, ústavu, volební a stranický systém apod.);
politika ve významu anglického politics představuje politický proces střetávání zájmů, arény, v nichž se pohybují a vyjednávají politici (do politiky s tímto významem tedy patří konkrétní političtí aktéři, jako jsou politické strany a politici);
politika ve významu anglického policy je programem, opatřením, krokem či záměrem, není spojená s aktéry, ale s tématy (např. politika řešení dopravy a mobility, atd.). Nositelem politiky (ve významu policy) nemusí být jen političtí představitelé, ale v zásadě kdokoliv (mzdová politika firmy, protidrogová politika školy). V našem případě se jedná o politiku, která je předmětem této zprávy.

V otevřených společnostech demokracií vstupují do politiky politické subjekty politickým přesvědčováním (argumentací zúčastněných stran) a vyjednáváním (často kompromisní dohodou) a tak vytvářejí či spoluvytvářejí politická rozhodnutí. Mezi takové subjekty mohou patřit jednotlivci (občané), stejně jako organizace (politické strany a hnutí, spolky a jiné zájmové skupiny). Vynutitelnost politického rozhodnutí je zajištěna autoritou (která vykonává politickou moc).

V přeneseném smyslu znamená politika chování a jednání jednotlivce nebo skupiny nebo nasazení prostředků (ať legitimních, nebo ne) k dosažení určitého cíle.

Ekonomie

Ekonomie může být velkým nebezpečím pro zpracování kvalitního plánu udržitelné městské mobility (PUMM) a to z jediného prostého důvodu. Udržitelný rozvoj je sice postaven na třech pilířích ekonomickém, sociálním a environmentálním, ale praxe naznačuje že prim bere ekonomický rozměr. Právě proto je doprava většinou spojována s ekonomikou a hospodářským rozvojem. Jenže řešení městské mobility je daleko více, než jen ekonomika … Vždyť se člověk nepohybuje po městě jen za účelem výdělku.

Každopádně se jedná o natolik rozsáhlé téma, že pro potřeby tohoto projektu jsou použity pouze tři základní definice:

John Stuart Mill (1844) definoval ekonomii v sociálním kontextu takto: Věda, která sleduje zákony chování společnosti vyplývající z propojených činností lidstva za účelem produkce bohatství, pokud tyto činnosti nejsou zamířeny na sledování jiných cílů.
Alfred Marshall poskytl ve své práci The Principles of Economics (1890) definici, která rozšířila ekonomickou analýzu za rámec zkoumání vzniku bohatství a přesunula ji ze společenské úrovně na úroveň mikroekonomickou: Ekonomie je studie směnného chování člověka v běžném životě. Zkoumá, jakým způsobem získává své příjmy a jak je využívá. Na jedné straně je studií bohatství a na druhé, více důležité straně, studií člověka.
Lionel Robbins (1932) vytvořil poučku, jež byla nazvána „možná nejvíce přijímanou současnou definicí (tohoto) subjektu“: Ekonomie je věda, která zkoumá lidské chování jako vztah daný mezi výstupy a omezenými vstupy, které mají rozličné použití.

Nicméně, jak citáty naznačují, ekonomie může být i velkým přínosem pro PUMM. Pokud je ekonomie o chování člověka ve vztahu k financím, pak PUMM by měl být postaven na ekonomických přínosech pro člověka, aneb když použiješ jiný dopravní prostředek, než automobil, pak můžeš hodně ušetřit nejen financí, ale i času a navíc získá člověk celou řadu dalších benefitů.

Demografie

Demografie je vědní obor, který se zabývá událostmi dotýkajícími se každého z nás: narozením dítěte, úmrtím, sňatkem, rozvodem apod. Demografie však nestuduje jednotlivce, ale analyzuje události jako hromadné jevy.

Demografie má tak zřetelnou vazbu na plánování udržitelné městské mobility. Právě demografie může pomoci s výkladem tzv. „dělby přepravní práce“. Je přeci důležité vědět, jak se dopravují děti, ženy, muži, senioři. Nejen to, pokud se píše rok 2020, pak demografie řekne plánovačům, že v roce 2030 bude mít město více jak 30% seniorů a je třeba na to připravit dopravu a mobilitu. A takových cenných rad poskytuje demografie celou řadu. Nedá se prostě plánovat, pokud neznáme svoje obyvatelstvo.

Demografie je řecké slovo a znamená doslova popis obyvatelstva (démos – lid, obyvatelstvo; grafein – popisovat). Podle mnohojazyčného demografického slovníku je demografie věda, která studuje lidské populace, zabývá se jejich velikostí, strukturou a vývojem především z hlediska kvantitativního, ale i kvalitativního. Objektem studia demografie jsou lidské populace. Demografie se zabývá jejich velikostí, strukturou, vývojem a dalšími charakteristikami. Pozornost je věnována zejména demografické reprodukci, která je chápána jako přirozená obnova populace v důsledku procesů rození a vymírání.

Zdroj: https://www.natur.cuni.cz/geografie/demografie-a-geodemografie/studium/informace-pro-zajemce-o-studium-2/co-je-to-demografie

Sociální geografie

Sociální geografie se zabývá studiem aktivit lidské společnosti v územním průmětu a studiem vzájemné interakce společnosti s přírodním prostředím. Věnuje se systematickému zkoumání vzorců a procesů, které tyto interakce utváří. Obzvláště klade důraz na zkoumání příčin a důsledků rozmístění lidských aktivit na zemském povrchu, které studuje sociální, kulturní, politickou a ekonomickou perspektivou.

Z pohledu plánování udržitelné městské mobility je třeba věnovat pozornost třem základním druhům problémů. Jde o:

Ekonomické problémy, např. lokalizační problémy průmyslu, služeb, cestovního ruchu atp., neboli jejich lokalizace determinuje dopravu.
Komunikační problémy, např. dopravní obslužnost.
Komplexní problémy, které studují determinaci člověka prostředím a naopak, např. problémy trvale udržitelného rozvoje, ochrany životního prostředí, atd., neboli je třeba více brát v úvahu, nakolik doprava ovlivňuje životní prostředí.

Psychologie

Psychologie (z řeckého ψυχή (psyché) = duševno, duch, dech a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka o duševnu) je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí (souhrnně označované jako psychika) a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat. Cílem psychologie je využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví. Psychologové objevili a vysvětlili řadu klíčových pojmů a konceptů, jako například percepce, kognice, pozornost, emoce, motivace, osobnost, interpersonální vztahy či podvědomí.

Jak ovšem může psychologie pomoci pochopit téma plánování udržitelné městské mobility? Zdrojem odpovědí pro tento projekt se stala kniha „Všichni žijem’ v blázinci.“ To tvrdí renomovaný psychiatr a psychoterapeut Radkin Honzák, který už padesát let naslouchá lidským strastem (* 1939). V rozhovorech s novinářkou Renatou Červenkovou se zamýšlí nad způsobem života, který dnes vedeme, i nad stavem společnosti, v níž duchovní rozvoj výrazně pokulhává za technickým.

Hovoříme o významu multimodality pro udržitelnou dopravu, o vlivu infrastruktury na volbu způsobu dopravy, o tom, jak daleko jsme pokročili v transformaci městské mobility. Otázka ale je, zda jsme na této cestě neztratili ze zřetele kromě politických cílů a názorů odborníků i osobu uživatele. Lidský faktor, to je to, co v zájmu dosažení udržitelnějšího systému dopravy získává stále větší pozornost. Pro politiky a úředníky to znamená hledat rovnováhu mezi potřebami jednotlivce/uživatele, potřebami společnosti, ekonomickými potřebami a městským prostředím. Spolu s výhodami, které přináší redefinování a přerozdělení veřejného prostoru, přichází i možné nové politické problémy, spojené s bojem o tento prostor a nutností hledat rovnováhu mezi potřebami všech skupin a subjektů v naší společnosti.

Pro danou zprávu byly vybrány následující citace:

Téma: co je normální? (strana 41). Jak často slyšíme i v dopravě větu typu - vždyť je to přeci normální. A co na to Radkin Honzák? Celý národ bych pak o odnaučil slovo „normální.“ Tak jako současná medicína akceptuje jako normu člověka bez emocí, pacient zase akceptuje svoji konkrétní situaci jako „normální“, aniž by vnímal konflikt, který v něm nebo v jeho rodině je a který se choroba snaží nějak vyřešit, pochopitelně špatně. Stereotyp prostě vnímá jako danost, jako něco „normálního“. Na mé oblíbené stránce TED (ted.com), která má slogan „Ideas Worth Spreading“, „Nápady hodné šíření“, vystupují strašně zajímavé lidé. Jakási spisovatelka z Turecka, co měla babičku čarodějnici a matku diplomatku, vyprávěla, jak za babi chodili lidi s kožními problémy. Ona to postižené místo vždycky obkroužila, pak vzala trn růže, píchla s ním do kůže v samém středu a vzápětí do jablka, a znovu… Když se vnučka zajímala proč, babička ji vysvětlila, že jakmile se někdo uzavře do svého kruhu, usychá, protože ztrácí spojení s okolím a tím také náhled na mnoho věcí. A tak bych rád na tomto místě vznesl prosbu, abychom byli ochotni otevřít se novým informacím, protože i myšlenka může být docela zajímavá síla.
Téma – význam slova Hibris (strana 65). Hybris je každý krok překračující přirozenou mez toho, co člověk skutečně potřebuje. Vždyť postavení člověka mezi ostatními živočichy dospělo k tomu, že má kromě dvou nepřátel – tvrdé Matky přírody a sousedů, s nimiž se pere o teritorium – ještě třetího, sám sebe. Lidská chamtivost je totiž nekonečná. A čím víc se rozvíjejí technologie, tím více platí ona krásná indická bajka o starém králi, co předal království synovi a šel hledat moudrost. Jednou syn se svým průvodcem potká žebráka. Chce ho obdarovat tím, co se vejde o žebrácké misky. Nasype tam všechny mince, které najde po kapsách, a všechny zmizí, své do ní nasypou tedy i dvořané, zmizí taky, a tak vládce káže přivézt poklady z paláce, a miska dál zeje prázdnotou. „Co je to za divnou nádobu?“ diví se syn-vladař. „Milý synu,“ řekne mu žebrák, „to jsem já, tvůj otec, a ptáš se správně. Tohle je miska přání a nikdy a ta nikdy nebude plná. Já jejím plněním ztratil zbytečně kus života, ty se toho vyvaruj..“ A tak to opravdu je: misky přání se nikdy nezaplní. Proto pád všech společností začíná ve chvíli, kdy jejich možnosti zajdou tak daleko, až se zdá, že se konečně dají všechna přání naplnit – a na to to krachne. A co to má společného s dopravou? Hybris je každý krok překračující přirozenou mez toho, co člověk skutečně potřebuje. Více nemá cenu téma otevírat, neboť mnozí začnou polemizovat o tom, co je přirozené, např. jestli chodit pěšky, či jezdit autem do 500 m. Další příklady by se jistě taky našly.
Téma - komunikace a zrychlený životní styl (strana 69). Že psychofarmaka nejsou vitamínem C, ví snad už každý absolvent základní školy. Jak si tedy vysvětlujete, že se jimi ochotně krmí miliony lidí? Závislých na prášcích je u nás desetkrát tolik co narkomanů a jejich počet stoupá. Jeden důvod podle mě je, že vázne komunikace mezi lidmi, která by nám dopřála přirozené pohlazení, a tak nás musí pohladit prášky. Učebnicová klasika – dcera: „Maminko, máš mě ráda?“ Maminka: A co to je mít ráda?“ V transakční analýze tomu říkáme angulární odpověď – formálně sice komunikace teče, ale protějšek vám vůbec neodpovídá na to, na co jste se ptala. Zásadní však je, že žijeme v éře „enhancování“, jak se teď nepěkně, leč oficiálně uvádí v odborné literatuře. „To enhance“ znamená v angličtině posílit, zlepšit, no a my chemií vylepšujeme některé vlastnosti a schopnosti, abychom v současném životním úprku obstáli.
Téma změna životního stylu, případně "dopravní kultury" (strana 74). Motto: Račte na kanape! Vždy se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat za velkých veder“ Stanislav Jerzy Lee. Poznal jsem desítky lidí, kteří se doopravdy rozhodli, že budou dvakrát denně deset minut kondičně cvičit, protože je k tomu dohnaly jejich zdravotní potíže. Devětadevadesát procent z nich ze svého předsevzetí ustoupilo během několika týdnů, protože v prvotním naštěstí a ochotě nedopočítali, že jim za měsíc bude chybět deset hodin, které do té doby věnovali jiným aktivitám. A protože jsme všichni založeni spíš konzervativně, snáz oželili nový prvek, cvičení, než zaběhnutý chod věcí. Své ale způsobuje i bezmezné spoléhání se na technologie a pomoc zvenčí a do třetice prostá lenost, někdy maskované tím, že je to směšné.

Sociologie

Sociologie je věda, která se zabývá studiem sociálního života, skupin a společenství (Giddens, 2005). Jandourek (2009) definuje sociologii jako samostatnou vědeckou disciplínu, která se pokouší pomocí analytických metod a empirických technik zkoumat struktury, funkce a souvislosti vývoje společnosti a navrhovat o nich teorie. Bauman a May (2004) charakterizují sociologii jako komentář sociálního života. Sociologie podle nich obrací pozornost nejen k vlastnímu jednání, ale též k omezením a možnostem, s nimiž se musíme vyrovnávat. Existuje celá řada dalších definicí sociologie, které jsou si více či méně podobné. Pro naše potřeby lze sociologii definovat jako vědu o zákonitostech vývoje a struktury lidské společnosti.

Sociologii lze v systému věd zařadit mezi vědy zabývající se prostředím člověka a jeho společenstvím – např. geografie, demografie, psychologie apod., a vědy věnující se lidským činnostem a jejich produktům – např. ekonomie, politologie, antropologie, etnologie aj.

Význam sociologie spočívá zejména v její poznávací (kognitivní) funkci. Je to věda relativně komplexní, což omezuje praktické využití jejích výsledků (nenabízí jednoduchá řešení). Zásadní význam sociologie lze ale spatřit v tom, že nám umožňuje vidět souvislosti, které si běžně neuvědomujeme nebo je vidět nemůžeme. A právě tento rozměr je potřeba vyzvednout při plánování udržitelné městské mobility – umět vidět souvislosti.

Sociologie se soustředí na dva typy problémů – sociální a sociologický. Sociální problém představuje to, co konkrétní společnost za problém považuje, co v dané společnosti nefunguje. Sociologický problém se týká sociologie jako vědy. Sociologie pak řeší otázku, proč něco funguje právě určitým způsobem a jaké vnější i vnitřní vlivy daný jev ovlivňují.

Obecně se pak dá říci, že sociologie zkoumá společenskou realitu a její jednotlivé součásti, snaží se ji vidět ve vzájemných souvislostech se všemi dimenzemi společenské reality. Zabývá se nejen formalizovanými vztahy mezi lidmi, ale i jevy a procesy s nimi spojenými. Ve vztahu k pospolitému životu sociologii zajímají názory, představy a motivace lidí. Předmětem sociologie tedy je snaha o poznání a vysvětlení sociální skutečnosti.

Sociologie se zabývá zejména různými společenskými institucemi jako je rodina, politika, kultura apod., strukturou různých forem lidské pospolitosti a silami, které je seskupují (různými skupinami – etnickými, profesními, věkovými, vzdělanostními) a společenskými jevy a procesy vycházejícími jak ze společenského života tak interakce lidí (modernizace, globalizace, ekonomie apod.).