Aktuality podle tagu
V boxu níže dosaďte za "tag:" kód tagu.
Například tag: tag1. Nebo tag: tag2. Atd.

Praha bude v roce 2023 představovat budoucnost mobility

10. 02. 2020

Česká republika bude v roce 2023 pořadatelem XXVII. Světového silničního kongresu. Spolek Partnerství pro městskou mobilitu, konkrétně její jednatel Ing. Jaroslav Martinek, byl vybrán jako člen do Technického výboru 2.1 Mobilita v zastavěných územích. Ve dnech 22. – 24. 1. 2020 se účastnil úvodního setkání. Technický výbor rozdělil problematiku do tři části, přičemž spolek aktivně pracuje ve skupině 2.1.1. Dostupnost a mobilita řeší využití půdy při rozvoji měst a příměstských oblastí.

Pracovní cyklus výborů je vždy 4 letý, výbory se schází 2x ročně různě po světě, poté následuje Světový silniční kongres, na kterém jsou zhodnoceny veškeré poznatky a zase následuje další pracovní cyklus. Příští Světový silniční kongres se bude konat na podzim 2023 právě v Praze.

Máme tak možnost společně s mnoha odborníky řešit otázky týkající se budoucnosti mobility a dále možnost sdílet příklady dobré a špatné praxe na mezinárodní úrovni a sdílet mnohočetné názory na tuto praxi.

Organizace PIARC byla založena v r. 1908 v Paříži, sdružuje asi 140 zemí a ČR je jednou z nich). Tato asociace má řadu pracovních výborů rozdělených podle různých zaměření, kde pracují odborníci z různých zemí.

Překlad kapitoly 2.1.1. Dostupnost a mobilita řeší využití půdy při rozvoji měst a příměstských oblastí

Strategie / cíle

  • Sběr dat a analýza každodenních potřeb obyvatel v oblasti mobility, dostupnost a vhodná úroveň městské a příměstské mobility
  • Zohlednit oblasti s pomalým rozvojem, rychlým populačním růstem a nedostatečným plánováním rozvoje měst.
  • Analyzovat míru využití silniční infrastruktury v městských oblastech pro různé dopravní prostředky: osobní auta, veřejná doprava (autobusy), taxi, služby města (úklid, sanitky, policie, hasiči, …), jízdní kola, koloběžky, a také analyzovat roli silniční infrastruktury v rozvoji politiky a strategie mobility.
  • Najít příklady dobré praxe v integrování dopravního plánování a územního plánování s cílem optimalizovat modální rozdělení dopravy.
  • Rozvíjet koordinování s dalšími TCS a TFs, jako např. T.C. 1.2 – Plánování silniční infrastruktury a dopravy pro ekonomický a sociální rozvoj, T.F.B.2 – Automatizovaná vozidla – problémy, výzvy a příležitosti pro provozovatele silničních sítí a pro úřady, T.F.2.1 – Nová mobilita a její vliv na silniční infrastrukturu a dopravu, T.C.3.1. – Bezpečnost silničního provozu a T.C.2.4. – Provoz silniční sítě/ITS a T.F.3.1 – Silniční infrastruktura a bezpečnost dopravy

Odborný výbor se zaměří na potřeby veřejnosti v oblasti mobility, především v souvislosti s dojížděním. Cílem výboru je zajistit, aby byla zohledněna každá cesta, která nějak souvisí se službami, jež poskytují města.

Při řešení této otázky bude zohledněna práce T.C. B.3 – Udržitelná multimodalita v městských regionech (SP 2016-209). Některé poznatky viz níže:

„Globalizace a specializace umožnily větší rozkvět měst a vedly ke koncentraci aktivit i populace. Výsledkem je však zvyšování potřeb v oblasti městské dopravy a nedostatek veřejného prostoru. V městských oblastech, pro které je charakteristická vysoká hustota obyvatel a vysoká zaměstnanost, bývá pravidlem přetíženost dopravního systému, proto je sdílení veřejného prostoru nezbytností. Kromě toho je vzhledem k omezeným veřejným financím čím dál složitější realizovat novou výstavbu, navíc v minulosti tento postup s řešením problémů s dopravou výrazně nepomohl. Proto je v těchto hustě osídlených oblastech nutné optimalizovat a organizovat stávající systémy dopravy.

S rozvojem jednotlivých způsobů dopravy čím dál tím víc lidí využívá nové možnosti, díky kterým jsou schopni sladit v mnohém atraktivnější práci ve městě s levnějším bydlením na předměstí, nebo dokonce s pohodlím života na venkově. Výsledkem je extrémní posílení vlivu města v oblasti zaměstnanosti, který nejen výrazně překračuje hranice městských oblastí, ale způsobuje zvyšování potřeb na každodenní dopravu a převyšuje možnosti přetížených dopravních sítí. Ve strategickém plánu PIARC se tento fenomén promítá do požadavku, aby se řešení tématiky potřeb a služeb v oblasti mobility (už ne pouze potřeb v oblasti dopravy) a multimodality rozšířilo z města na metropolitní region. K přemýšlení o hustotě obyvatel a zástavby a o nedostatku prostoru bylo tedy nezbytné přidat i úvahy o propojení méně osídleného venkova a hustě osídlených městských oblastí. Jak lze při zachování kvality, sociální spravedlnosti a nízkonákladovosti zajistit přístup k pracovním místům uvnitř města, ale i k zdravotnickým, vzdělávacím a kulturním zařízením? Jakým směrem vést rozvoj měst, aby docházelo ke snižování potřeb v oblasti dopravy, a současně se nezapomínalo na základní potřeby mobility obyvatel v příměstských oblastech a na předměstí?

A konečně, v jednadvacátém století jsme zaznamenali nejen rapidní rozvoj digitálních technologií a jejich mnohočetné využití i v oblasti mobility (networkingové aplikace, služby sdílených vozidel a jízd, elektrokola, elektromobily, autonomní řízení atd.), ale také vznik nových vzorců chování (sdílená ekonomika, oběhové hospodářství atd.). Podle PIARC by tyto trend měly být vždy součástí plánování a rozhodování.

„Některá z témat předchozí zprávy nebyla dále rozvinuta. Jde například o téma aktivní mobility, o němž se čtenář může dočíst ve zprávách „Strategie zaměřené na vyváženost dělby přepravní práce v městské dopravě s cílem zlepšit městskou mobilitu a snížit přetíženost silniční sítě“ a „Klíčové otázky, které pomohou zlepšit strategie pro mobilitu ve velkých městských oblastech“. Tato zpráva se však zabývá novými službami, jako jsou sdílená jízdní kola nebo elektrokola.“, atd.

Na konci tohoto čtyřletého cyklu si výbor přeje sdílet některé otázky, ale i jednu jistotu.

Otázky se týkají budoucnosti mobility. V krátkém úvodu jsme naznačili, jak se naše společnosti za méně než jedno století posunuly od tradičního modelu s dvěma typy kultury bydlení (komunita městská a komunita venkovská), pokud jde o běžnou denní dopravu na sobě vzájemně prakticky nezávislými, k modelu suburbanizace, kde stovky až tisíce v podstatě venkovských komunit vzdálených víc než sto kilometrů od města žije v úzkém vztahu s městem, vztahu, který se projevuje každodenní dopravou do zaměstnání, za vzděláním, nákupy, zdravotní péči nebo volnočasovými aktivitami. A dnes se tedy musíme ptát, zda tento model prostorového uspořádání, tvořený mozaikou geograficky oddělených území, která jsou propojena každodenní výměnou zboží a osob, bude ještě rozšiřován, nebo naopak stabilizován, případně násoben.

Vzhledem k tomu, že digitální technologie dnes umožňují pracovat na dálku, staneme se svědky toho, že se místa pro práci a pro bydlení budou ještě víc oddalovat a fyzická přítomnost na pracovišti bude méně častá? Tento model také přiblíží základní služby jako vzdělání či zdravotní péči k místům, kde lidé žijí, čímž dojde ke snížení požadavků na mobilitu osob. Je však možné, že – především díky autonomním vozidlům – dojde zároveň ke snižování nákladů na dopravu a časových ztrát: výsledkem by proto měl být zpětný efekt v podobě transformování těchto inovací (jak tomu bývá v případě všech inovací v oblasti dopravy) v novou touhu cestovat dál (nebo častěji) a dosáhnout na nové příležitosti. A konečně, jak můžeme zohlednit problémy spojené s klimatickými změnami a nedostatkem přírodních zdrojů?

Jistota se týká potřeby pokračovat ve sdílení pozorování, sdílení dobré a špatné praxe na mezinárodní úrovni a sdílení mnohočetných názorů na tyto praxe. Zabývá se také potřebou rozšířit transverzálu reflexe jejím konfrontováním s novými přístupy, především prostřednictvím společenských věd.

Kéž by tyto příspěvky pomohly orgánům odpovědným za správu silniční sítě reagovat udržitelným způsobem na potřeby obyvatel těchto území.“

A v důsledku bychom pro T.C 2.1 měli požadovat případové studie, příklady dobré praxe nebo politiky, a to jak v oblasti každodenních potřeb místních (potřeb v oblasti městské dopravy), tak v oblasti každodenních potřeb mezi městy a jejich přilehlým okolím (oblast dojíždění včetně venkova); zkušenosti bychom měli sdílet na workshopech. Dobrým způsobem, jak se zabývat společnými problémy i těmi, které se týkají mobility, by mohl být společný seminář s výborem T.C. 2.2, případně workshop s vhodnou organizací, např. TRB.

 

 


Štítky: Vzdělávací rozměr (Mezioborového plánování, tag24)